Disociativní porucha identity (DID) pod lupou - 3. díl: Příznaky přehlížené poruchy

Disociativní porucha identity (DID), dříve označovaná také jako mnohočetná porucha osobnosti, zůstává dodnes pro veřejnost matoucím a nejasným pojmem. Tato porucha se dotýká přibližně 1 až 2 % populace a výrazně může ovlivnit kvalitu života pacientů. Poměrně často se můžeme setkat se situacemi, kdy jsou příznaky disociativní poruchy identity zaměňovány s příznaky schizofrenie. Problém s diagnostikou mají ale také samotní odborníci, kteří pacienty s DID chybně označují za schizofreniky. Kolem DID dnes stále panuje celá řada nedorozumění a stereotypů, přestože již máme dostupné rozsáhlejší informace. Proto se v dnešním článku společně podíváme, jaké příznaky podle vědeckých studií připisujeme pacientům s DID a čím je tato porucha charakteristická.

Přehlížená porucha a jak jí lépe porozumět

Důkladné porozumění DID se nemusí zdát vůbec jednoduché. To nám také ukázala historie, kdy tato porucha byla chybně zaměňována za další poruchy osobnosti, jako je např. schizofrenie. Tomuto tématu jsme se více věnovali v předchozím článku, kde zjistíte, z jakých důvodů k této záměně mohlo docházet. Připomeňte si také, jaké jsou základní rozdíly mezi DID a schizofrenií v dřívějším článku. Pokud vás také zajímá, jak může vypadat život s DID, doporučujeme se podívat na rozhovory s diagnostikovanými pacienty. Nikdo vám nepřiblíží život s DID lépe než oni sami.

Charakteristika disociativních poruch

Disociativní porucha identity, v angličtině známá jako „Dissociative Identity Disorder“ (proto i v českém jazyce někdy používáme zkratku DID), je disociativní poruchou s prevalencí (výskytem v populaci) přibližně 2 %. Pro tento typ poruch je typická především disociace, pod kterou si můžeme představit narušení základních kognitivních funkcí, jako je např. paměť, vědomí nebo myšlení. Disociace může ale také ovlivnit naše emoce a chování. Mezi základní klinické komponenty disociace řadíme celkem pět fenoménů: amnézii (ztrátu paměti), depersonalizaci (pocit odpojení od své identity a svého těla), derealizaci (pocit odpojení od okolního světa), zmatení identity a kompletní změnu identity. Disociaci si proto můžeme představit jako škálu na dvou úrovních. První z těchto úrovní můžeme chápat jako normální, tedy stavy disociace, kterými si může procházet i běžný člověk. Druhou úroveň představují tzv. patologické disociace, které se dotýkají přibližně 3,5 % populace a spadají do nich poruchy jako je např. DID.

Příznaky disociativní poruchy identity

V předchozím odstavci jsme si stručně představili, jaké symptomy můžeme nalézt u disociativních poruch. Nyní se proto detailněji podíváme, jaké příznaky jsou charakteristické pro samotné DID. Je však důležité zmínit, že se projevy této poruchy mohou napříč kulturami lišit. Diagnostika DID obecně není snadným úkolem. Pacienti s DID průměrně dostanou až čtyři chybné diagnózy, než se tato porucha správně odhalí. DID je také spojována s traumatem v dětství, kdy např. fyzické, ale i sexuální zneužívání v dětství reportuje přes 80 % dotazovaných. Ojedinělé nejsou ani sebevražedné myšlenky. Mezi dva hlavní příznaky DID dnes řadíme změnu identity a amnézii, ale můžeme najít také ostatní symptomy disociativních poruch, jako je např. výše zmíněná depersonalizace. Změna identity se u DID projevuje přítomností dvou nebo více odlišných identit (osobností), kdy každá z nich má různé poznávací procesy či procesy myšlení. Můžeme je chápat jako tzv. alternativní osobnosti (alters), kdy každá o sobě přemýšlí trochu jiným způsobem a zároveň mohou mít vlastní zkušenosti. Tyto alternativní osobnosti také opakovaně přebírají kontrolu nad chováním celé osoby, což se někdy může projevit výpadkem paměti, kdy pacienti s DID si nevybavují vzpomínky na období, kdy nemají kontrolu nad svým tělem. Druhým hlavním příznakem u lidí s DID je amnézie, která se projevuje jako neschopnost vybavit si důležité osobní informace, jako jsou např. vzpomínky na formující zážitky z dětství.

Lidé s disociativní poruchou identity bývají dodnes společností opomíjeni a často jsou tak chybně označovány za schizofreniky nebo jsou chybně diagnostikováni. Setkávají se tak nuceně s celou řadou stereotypů a překážek, které vyplynuly z neznalosti této poruchy. Pochopení specifických příznaků, jako je amnézie nebo změna identity, a rozdílů mezi DID a jinými poruchami, je klíčové pro zlepšení životní úrovně pacientů s DID. Už jen správná diagnóza může výrazně zlepšit jejich životní úroveň.