Ztracená disociativní porucha identity ve stínu schizofrenie

Disociativní porucha identita (DID), dříve také známa jako mnohočetná porucha osobnosti, může být pro celou řadu lidí velmi zavádějící pojem. Pro DID je typický symptom tzv. „rozpolcené osobnosti“, se kterým se pojí celá řada problémů. Často tento příznak milně připisujeme schizofrenii, která si v posledním století získala většinu mediální pozornosti z pole duševních poruch. Rozdíly mezi schizofrenií a DID jsme si představili v minulém článku. Není to ale pouze problém laické veřejnosti, chybují také odborníci během diagnostiky. Odkud se tedy vzal tento problém? Za kořeny této nejasnosti společně zapátráme v dnešním článku. 

Obraz DID ve společnosti

Záměna schizofrenie a dalších poruch osobnosti, jako je DID, není žádnou novinkou. Symptom rozpolcené osobnosti (split personality) zahrnuje myšlenku, kdy se v jednom člověku nachází více unikátních osobností. Tento symptom si v roce 2004 zaměňovalo za schizofrenii až dvě třetiny Němců. Nedalo by se ale říci, že by byl dnes obraz ve společnosti výrazně lepší. Pokud se podíváme na komentáře k příspěvkům o schizofrenii na sociálních sítích, poměrně často bychom se setkali s popisem příznaků DID, přestože v příspěvku byla zmíněna schizofrenie. Sami si takto můžete zkusit otestovat své okolí. Stačí se jen zeptat, jaké příznaky si vaši blízcí spojují se schizofrenií. Velmi pravděpodobně se setkáte s myšlenkou mnohočetné osobnosti či rozpolcené osobnosti. Co však může být překvapující, je fakt, že záměna DID za schizofrenii je také problémem odborníků, kdy tuto situaci neovlivnila ani znalost duševních poruch. Pacienti s DID si totiž často procházejí chybnou diagnostikou, kdy byli chybně označeni za schizofrenní pacienty. Je tedy zřejmé, že kolem disociativní poruchy identity panuje řada nedorozumění a to nejen v laické veřejnosti, ale také v řadách odborníků, kteří se podobnými poruchami osobnosti zabývají. Jak se ale tento obraz disociativní poruchy identity dostal na povrch a nabral takovou sílu?

Rozpolcená osobnost

Možná se nyní sami sebe ptáte, proč mají odborníci problém s diagnózou DID a co tedy dělá DID tolik problematickým? Problémů bylo v historii hned několik. Za jeden z problému je považováno samotné zavedení termínu schizofrenie. Pojem schizofrenie poprvé zavedl Eugene Bleuler v roce 1908. Vycházel ze starořeckých slov „phren“, které je místem pro myšlení či rozjímání a slovo „skhízō“, které znamená „to split“, tedy rozdělit se/rozštěpit se. Bleuler chtěl tímto vyjádřit rozpad a nesouvislost psychických funkcí jako je například myšlení či afekt, nikoliv rozdělení/rozštěpení jednotlivce na dvě unikátní osobnosti. Chybný význam části slova schizofrenie se takto přenesl např. do Japonska, kde původně přeložili název schizofrenie jako „nemoc rozštěpené mysli“. “. V roce 2002 byl následně její název změněn na tzv. „integrační poruchu“, která už lépe vystihuje schizofrenii dle Bleulerova pojetí. Integrační porucha v Japonsku nepodněcovala tolik negativních stereotypů a lidé měli díky novému názvu o schizofrenii značně realističtější představy.

Nešťastný příchod Jekylla a pana Hyda

Většina z nás se již setkala s podivným případem doktora Jekylla a pana Hyda. Jedná se o hororový příběh, ve kterém hlavní postava vytvoří lektvar, který ji přemění na dvě unikátní identity, obdobně jako u pacientů s DID. V hororu se např. objevují podobné pasáže jako je tato: „mé dvě povahy měly společnou paměť, ale všechny ostatní schopnosti byly rozděleny velmi nerovnoměrně“. Následně pár let po zavedení pojmu schizofrenie jej použil Dr. G. Stanley Hall v rozhovoru ve spojitosti s metaforou Jekylla a pana Hyda. Snažil se na ni názorně vysvětlit jeden z typů schizofrenie. Právě toto použití metafory bylo natolik silné a výrazné, že se ve společnosti termín rozpolcené osobnosti uchytil jako nejvýraznější příznak schizofrenie. Zajímavé také je, že podobných interpretací tohoto hororu se můžeme dopracovat nejen v angličtině, ale také němčině či francouzštině. Je tedy možné, že se tato metafora rozšířila takto i k nám, ať už přímo nebo nepřímo.

Rozpolcená osobnost, v angličtině split personality, stála za zrodem spousty zmatků kolem disociativní poruchy identity. Bleulerova volba slov během vytváření názvu schizofrenie zmátla nejen veřejnost, ale také odborníky. Lákavé metafory s Jekyllem a panem Hydem se později chytla média, což zapříčinilo jen prohloubení nejasností ve společnosti. Lidé s DID se proto setkávají s celou řadou stereotypů a nyní je pouze na nás, abychom se naučili tyto stereotypy odmítat. Takovéto vystavením nespravedlivým stereotypům může být náročné pro každého a pokud se sami nacházíte v podobné situaci, rozhodně není ostudou vyhledat odbornou psychologickou pomoc.