Ztrácíme důvěru ve vědu? Studie z 68 zemí světa přináší nová zjištění

Věda hraje v našem životě klíčovou roli – od medicíny, ekonomie, psychologie, přes změnu klimatu až po technologické inovace. Důvěra široké veřejnosti ve vědce a vědu je proto zcela zásadní, abychom se jako společnost řídili doporučeními založenými na důkazech a aby politici přijímali informovaná rozhodnutí, která se dají podložit. V posledních letech se však objevuje téma klesající důvěry ve vědce a vědu. Údajně je veřejnost vůči vědeckým autoritám stále skeptičtější. Ale je tomu skutečně tak?

Nová rozsáhlá studie z roku 2025 publikovaná ve vědeckém periodiku „Nature Human Behaviour“ přináší na tuto otázku nové podložené odpovědi. Výzkumníci v této mezinárodní studii shromáždili data od téměř 72 000 lidí z 68 zemí světa, aby zjistili, jak veřejnost vnímá vědce a jejich roli ve společnosti. Co přesně výzkum zjistil si společně představíme v dnešním článku o důvěře ve vědu.

Důvěra ve vědu není pro vědce zcela nové téma. Přeci jen se v podstatě jedná o důvěru v ně samotné, a proto možná není překvapením, že i toto téma se stalo předmětem vědeckého bádání. Vědecké články na toto téma lze najít ještě před rokem 2000. Avšak větší „boom“ vědeckých studií, které se věnují tématu důvěry ve vědu, můžeme zaznamenat kolem roku 2020, tedy během covidové pandemie, kdy se ústředním tématem ve společnosti stalo například očkování.

Jednomu z teoretických konceptů, který se snaží podchytit důvěru ve vědce, nazýváme vědecký populismus (Science-related Populism), který byl poprvé konceptualizován v roce 2020. Vědecký populismus je charakterizován jako kritika vědeckých elit (vědců) s důrazem na „selský rozum“ a také jako přesvědčení o právu široké veřejnosti určovat skutečnou vědeckou pravdu a zároveň rozhodovat o důležitých vědeckých otázkách. Již ze samotného názvu tohoto konceptu je zřejmé, že určitým způsobem souvisí s populistickými postoji (Populist Attitudes). Jednou z charakteristik populistických postojů je dualistický pohled na svět, respektive rozdělování společnosti na „dobrou“ a „zlou“. Vědci tak mohou být vnímáni jako součást „zlé“ elity. Lidé tak mohou mít představu, že věda překrucuje poznání a skutečnou pravdu.

Pro měření vědeckého populismu byla také vyvinuta škála „SciPop“, která se skládá z otázek jako je například „Běžní lidé by měli více důvěřovat životním zkušenostem než doporučením vědců/vědkyň“ nebo „Společnost by se měla více spoléhat na zdravý rozum než na vědecké studie“. Tato škála již byla samostatně použita například ve Švýcarsku a na Slovensku. V rámci nové studie z roku 2025 se SciPop škála pro měření vědeckého populismu použila také v České republice.

Na tuto otázku se pokusil odpovědět mezinárodní tým vědců a vědkyň v nové studii z roku 2025, která vyšla ve vědeckém žurnálu „Nature Human Behaviour“. Na této mezinárodní studii se mimo jiné podílel také vědeckým tým z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), který měl za úkol získat český vzorek dat. Navzdory tomu, že v médiích můžeme opakovaně zaznamenat zmínky o krizi důvěry ve vědu, výsledky této studie naznačují, že většina respondentů vědkyním a vědcům důvěřuje. Obecně může být překvapivé, že až 83 % respondentů si přeje, aby vědci a vědkyně komunikovali s veřejností svá zjištění, ale například také zdroje financování a zdroj dat. Zajímavé je také zjištění, že se v různých zemích liší zdroje (předpoklady) nedůvěry ve vědu, jako je například politická orientace, vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Jinými slovy si stále nejsme jistí, co může tyto postoje v České republice ovlivňovat. Za zmínku také stojí, že v této nové mezinárodní studii nebyla věda jako taková nijak rozlišována, a je tedy možné, že některé vědecké disciplíny, jako je například psychologie, budou ve společnosti vnímány hůře než například technické či přírodovědecké obory.

Závěrem lze říci, že i přes rostoucí diskuze o klesající důvěře ve vědu, výsledky nové mezinárodní studie ukazují, že většina veřejnosti vědcům stále důvěřuje, a to i přes politické, vzdělanostní a náboženské rozdíly, které mohou ovlivňovat tyto postoje. Přestože existují výzvy a rozdíly ve vnímání vědeckých disciplín, důvěra v odborné znalosti a doporučení vědců a vědkyň zůstává pro většinu lidí klíčová, což je nadějný signál pro budoucí vývoj vědecké komunikace a politiky. Přesto je ale zapotřebí brát vážně nedůvěru ve vědce i u malé menšiny a dále pracovat na podpoře důvěry ve vědu.