Život s fobiemi: aneb jak porozumět svým obavám

Každý z nás už někdy pocítil strach, ať už z testů ve škole, v noci v tmavé uličce po cestě domů, nebo před pohovorem či důležitým úkolem v práci. Takovéto typy strachu jsou většinou racionální. Například pokud pociťujeme strach z testu ve škole, protože jsme se na něj vůbec nepřipravili, tak si většinou moc dobře uvědomujeme, proč tomu tak je. Většina z nás ale také pocítila tzv. iracionální strachy, zvané jako fobie. Fobie mohou nabývat mnoha různých podob a často nás mohou provázet celým naším životem. Proto se v dnešním článku podíváme na různé typy fobií a představíme si, jak s nimi případně pracovat.

Běžný strach řadíme mezi emoce očekávání (anticipace). Většinou se tato emoce spouští, pokud vnímáme určitou situaci, předmět nebo cokoliv dalšího jako pro nás nebezpečné a životu ohrožující. Abychom se s aktuálním nebezpečím dokázali vyrovnat, strach spouští různé fyziologické reakce, jako je např. roztažení zorniček nebo zvýšení tepové frekvence, které připravují tělo vyvolat reakce, jako je zmrazení, boj, nebo útěk. Úzkosti se na druhou stranu zaměřují na ohrožující situace, které by mohly nastat v budoucnosti a dávají nám také pocit bezmoci či nekontrolovatelnosti. Fobie poté charakterizujeme jako intenzivní a iracionální strach z konkrétních objektů, situací nebo aktivit. Kvůli těmto intenzivním a iracionálním strachům se lidé s fobiemi často uchylují k tzv. vyhýbavému chování. Snaží se tak vyhnout obavám, které jim způsobují úzkost a značně tak mohou ovlivnit svůj každodenní život. Z tohoto důvodu řadíme specifické fobie nebo např. sociální fobii mezi úzkostné poruchy.

Prevalence (výskyt v populaci) fobií se průměrně pohybuje kolem 7,2 %. Přestože jsou ale fobie v populaci celkem rozšířené, maximálně jedna čtvrtina lidí vyhledá odbornou pomoc. První příznaky fobie většina lidí pociťuje již v dětství, avšak kolem 20 roku života tyto příznaky začínají ustupovat a více se znovu objevují kolem 70 roku života, především u žen. Spekuluje se, že za tento nárůst mohou například nečekaná úmrtí našich nejbližších. Vznik fobie ale nemusí být zcela náhodný. Ukazuje se, že jejich vznik může být způsoben traumatickou událostí, obdobně jako u posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Roli také hraje např. genetika, prostředí nebo kultura, ve které vyrůstáme.

Fobie dělíme na celou řadu typů. Doposud známe mnoho unikátních fobií, se kterými mohou lidé denně bojovat. Za nejrozšířenější fobii dnes považujeme sociální fóbii, jejíž výskyt se pohybuje až kolem 22 %. Běžně fobie pojmenováváme jako specifické fóbie, které se dělí např. na strach z výšek (akrofobie), strach z uzavřených a těsných prostorů (klaustrofobie), strach z krve (hemofobie) a injekcí (trypanofobie) nebo strach z létání (aerofobie). Evoluční teorie předpokládají, že se mezi lidmi mohly vyvinout reakce na ohrožení v přírodě. Takovýmto fobiím přezdíváme „biofobie“, které zahrnují např. strach ze zvířat (zoofobie). Mezi nejznámější a pravděpodobně také nejrozšířenější zoofobii řadíme strach z pavouků (arachnofobie). Patří mezi ně ale také strach z hmyzu (entomofobie) nebo strach z ptáků (ornitofobie) a strach ze psů (kynofobie).

Jak tedy můžeme vidět, fobií je kolem nás celá řada, ať už ze zvířat, nebo společenských situací. Ztěžují tak každodenní život mnoha lidem a vyhledání odborné pomoci bývá spíše raritou. Pravidelné docházení na psychoterapie však může úzkosti způsobené fobiemi značně zmírnit. Dnes se na léčbu fobií používá např. psychoterapeutický směr KBT, konkrétně skrze metodu expozice. Pokud cítíte, že máte s určitou fobií problém, určitě se nebojte vyhledat odbornou pomoc a nezůstaňte na to sami.