Věty, které bychom si měli říkat častěji (a proč je důležité, jak se sebou mluvíme)
To, jak sami se sebou mluvíme, utváří nejen naši náladu, ale i to, jak vnímáme sebe, své možnosti a svět kolem nás. Náš vnitřní dialog není neutrální. Je základem, ze kterého roste náš pocit bezpečí, hodnoty i odvahy posouvat se dál.
Mnoho z nás si po léta neseme vnitřní věty plné tlaku, hodnocení, obav:
„Musíš to zvládnout perfektně.“
„Když něco pokazíš, všichni tě odsoudí.“
„Nesmíš být slabý/á.“
Dobrá zpráva je, že to, jak sami k sobě promlouváme, je možné postupně měnit.
A často stačí málo – pár laskavějších vět, které den po dni jemně posunují způsob, jakým sami sebe vnímáme.
1. „Dělám, co můžu, s tím, co mám.“
Tato věta nás učí vidět svou snahu, nejen výsledek.
Je připomínkou, že jsme dost i ve chvílích, kdy nejsme „dokonalí“.
Pomáhá zmírnit tlak na neustálý výkon a umožňuje přirozenější růst.
2. „I tohle je součást mojí cesty.“
Když se ocitneme v těžkém období, je snadné myslet si, že jsme selhali.
Tato věta připomíná, že bolest, nejistota a ztráty nejsou odbočkami – jsou součástí života.
Místo sebeobviňování nabízí pohled, který podporuje trpělivost a přijetí.
3. „Mám právo dělat chyby – a poučit se z nich.“
Strach z chyb nás často drží v křeči, odrazuje od nových kroků a vnitřně ochromuje.
Připomenutí, že chyba není celkové selhání, ale přirozená lidská zkušenost, součást naší cesty, otevírá dveře tomu poučit se a posouvat se zas dál.
4. „Nejsem v tom sám/sama.“
Někdy může být snadné podlehnout iluzi, že všem ostatním se daří a jen my se trápíme…
Tato věta nám připomíná, že každý z nás někdy bojuje, selhává, hledá a zase se ztrácí.
A také nám připomíná, že naše břímě nemusíme nést sami – je v pořádku říct si o pomoc.
5. „Můžu si dovolit být k sobě laskavý/á.“
Mnozí z nás byli naučeni, že k tomu, abychom se neustále někam posouvali, musíme být na sebe přísní.
Tato věta jemně přepisuje staré programy: Ukazuje, že laskavost není slabost, ale jeden ze základů, na kterých je možné stavět.
Pamatujte…
Naše mysl reaguje na to, co slyší – i když jen uvnitř sebe.
Věty, které si říkáme, aktivují v mozku emoce, spouštějí tělesné reakce, ovlivňují náš pocit bezpečí či ohrožení.
Když se učíme mluvit k sobě laskavěji, neupravujeme jen své myšlenky – pomáháme svému nervovému systému zklidnit se.
Malá výzva na závěr
Vyberte si jednu větu, která Vás dnes oslovila – ne nutně z tohoto článku, ale cokoliv laskavého, co byste si chtěli vzkázat.
Napište si tuto větu na papírek, nastavte si ji jako připomínku v telefonu nebo si ji večer zopakujte před spaním. Nezapomínejte, že maličkosti, které opakujeme každý den, tvoří návyky – a návyky tvoří celý náš život.
