Pásový opar – jak ho poznat a co s ním dělat

Zatímco plané neštovice jsou považovány spíše za dětskou nemoc, pásový opar, který způsobuje stejný vir, je onemocnění postihující primárně dospělé starší 50 let. V tomto článku se dozvíte, jak pásový opar poznat a co ho způsobuje.

Co pásový opar je, a jak vzniká?

Jedná se o velmi nepříjemné a bolestivé onemocnění, které se může rozvinout po prodělání planých neštovic. Zatímco proti nim si tělo vytvoří protilátky, které opětovnému prodělání brání, viru se tělo kompletně nezbaví a ten pak zůstává i mnoho let v nervových buňkách. Ve chvíli, kdy je tělo oslabené (například jiným onemocněním nebo stresem) se může vir znovu projevit právě pásovým oparem.

Příznaky a přenos

Mezi první příznaky patří bolest v místech, kde se následně opar objeví. Může se jednat o svědění, pálení či pnutí, často snadno zaměnitelné s jiným onemocněním. Následně se obvykle do dvou dnů vyrojí na postiženém místě červené skvrny, z nichž vznikají puchýře. Výsev puchýřků obvykle probíhá v pruzích, z toho plyne označení pásový opar. Opar se může objevit kdekoliv na těle, nejčastěji však vzniká v oblasti trupu, ramen a krku. Mezi další příznaky patří únava, slabost, schvácenost či zvýšená teplota.

Jedná se o velmi infekční onemocnění, které je přenášeno dotykem. K jeho vypuknutí je ale zpravidla nutné, aby měla ohrožená osoba poškozenou pokožku, například drobnou ranku či oděrku. Ta pak představuje vstupní bránu viru do těla.

Léčba a prevence

Léčbu pásového oparu je nutné zahájit co nejdříve, aby se virus nezačal šířit dále do těla. Léčí se symptomy, nikoliv příčina nemoci. Běžně bývají podávána virostatika, a to buď ve formě tablet, ve vážnějších případech pak nitrožilně. U starších a oslabených osob může lékař podat i antibiotika. Pásový opar je relativně závažné onemocnění, které je vhodné vždy konzultovat s lékařem. U osob starších 60 let a u těhotných žen je návštěva lékaře nezbytná.

Vhodnou prevencí je především dodržování zdravé životosprávy, dostatek spánku a příjem vitamínů. Důležité je taktéž dodržování hygieny a časté mytí rukou, obzvlášť v případě, kdy dojde ke kontaktu s nakaženým. Při správné léčbě dochází k úplnému zotavení obvykle v horizontu dvou až šesti týdnů.