Když se pustíme do práce na sobě – ať už v terapii, v osobním rozvoji nebo během těžšího období – většina z nás doufá, že se naše situace bude zlepšovat. Že když už se snažíme něco změnit, posun přijde rychle a změna bude jasná už na první pohled.
Jenže realita často vypadá jinak.
Místo konstantního růstu to někdy vypadá jako jeden krok dopředu a dva zpátky. Někdy máme pocit, že jsme „zase tam, kde jsme byli“, což rozhodně může být frustrující.
Ale přesně takhle uzdravování vypadá. Spíš jako neznámá cesta bez navigace – plná oklik, zastávek, návratů i pocitu, že snad nikdy netrefíme tam, kam chceme.
A přesto to neznamená, že nejdeme dopředu.
Uzdravování jako spirála, ne jako přímka
Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou si můžeme připomenout, je, že jakékoliv hojení se málokdy děje přímočaře. Mnohem častěji se podobá spirále: některá témata se vracejí, některé bolesti znovu vyplavou, některé staré vzorce se přihlásí ve chvílích, kdy se to nejméně hodí.
To neznamená, že to nefunguje. Znamená to, že některé věci se zpracovávají po částech. Že potřebujeme víc času, víc opakování, víc pochopení, větší hloubku. Někdy prostě jen přijdou horší dny – a i ty jsou součástí procesu.
Když se určité téma otevře znovu, většinou se s ním setkáváte už z jiného místa – máte nové nástroje, jinou perspektivu, víc laskavosti vůči sobě. A to samo o sobě je obrovský posun.
Co si připomenout, když to nejde podle představ:
- I malé kroky se počítají.
Ne všechno musí být velký posun. Někdy je úspěch to, že v těžkém dni uděláte jednu věc, která vám pomůže, která bude čistě pro vás.
- To, že se něco vrací, neznamená, že jste zpátky na začátku.
Jen se na to teď díváte z jiné úrovně. Možná s větším pochopením, laskavostí, odstupem – a i to je pokrok.
- Trpělivost je klíčová.
Naučit se být k sobě laskavý, i když to nejde rychle, je důležitější než tlačit na výkon. Nedržte se představy „rychlého posunu“, je to pouhá iluze. Učte se vnímat i malé změny, které zvenčí nejsou vidět.
Co může pomoct:
- Pište si malé úspěchy. I kdyby to bylo jen: „Dnes jsem si dovolil/a odpočívat.“
- Mluvte o tom. Sdílení s někým, komu důvěřujete, může přinést úlevu.
- Neporovnávejte se. Každý se uzdravuje jinak.
- Připomínejte si, že nejste sami. I ostatní mají dny, kdy to nejde. Akorát je jednodušší sdílet úspěchy než neúspěchy. O těch se často nemluví.
V procesu uzdravování pravděpodobně přijdou chvíle, kdy se nebudete cítit dobře. Možná budete mít pocit, že stagnujete nebo se vracíte zpátky. Ale pokud se sebou zůstáváte a zkoušíte to dál, už to samo o sobě znamená, že jdete správným směrem.